Jsme tři. Rodina. Martina, máma. Tomáš, táta a jedna malá cácorka, která si říká Amélie. Amélie z Lovosic. Melinka vás seznámí s naší cestou k zero waste neboli nulovému odpadu, která zdaleka není u konce, ale už se blížíme.

Než jsem přišla do rodiny, než se nade mnou začalo uvažovat, byli moji rodiče jeden velký mainstream. Dobře, tak třídili odpad na plast, papír a lahve od vína. Máma byla typická shopaholička, která si rozhodně nelámala hlavu s chemickými přípravky a dalšími nezdravými nesmysly. Táta se snažil jít trošku odlišnějším stylem, ale máma ho chtěla předělat na svoji stranu. No je to ženská, co vám budu povídat. Chtěli si chvíli užít jeden druhého, ale pak jsem se jednoho dne objevila já a otočila jim život o 360 stupňů. Dodneška úplně nechápu, jak jsem jim se svými 50 cm a 3,6 kg dokázala tak překopat jejich dosavadní život. No, ale abych se příliš nevykecávala. Máma mě začala nosit, zahodila jednorázové pleny a začala mi balit zadek do kusů látek. Vyhodila vlhčený ubrousky a začala mě oplachovat vodou. Do kuchyně nám nakoupila skleněné nádoby na luštěniny, těstoviny, koření. Přestala syslit igelitky a začala používat skládací látkové tašky. Stejně si myslím, že největší obětí pro ni bylo vyměnit kabelku za batoh, ale pšt. Dalším krokem, kterému musíme s tátou čelit, je vyhazování kosmetiky. My už se doma myjeme jen mýdlem! Mýdlem z kytiček! Naše téměř přeplněná koupelna zeje prázdnotou a všude se válí lokální výrobky od jakési paní bylinkářky a ve sprchovém koutě jsou jen mýdla. Korunu tomu dala máma v dubnu, kdy si jela ušít boty. Boty, takový placky ohebný, prej barefoot. Taky je nosím. Ve sklepě má nejméně třicet krabic bot s podpatky kolem 10 cm.  Rodičové změnili životní styl i v oblasti jídla. Nejíme pšeničnou mouku a cukr. Jednou za měsíc zazvoní pán a nese nám balíky plný zdravých potravin. No teď už ne, teď už nakupujeme ve svém. Haha.

Ale abych se dostala k jádru pudla. Maminka s tatínkem se vzhlédli v obchodě, který v našem kraji chyběl. Otevírají pro vás prodejnu, kterou možná z doslechu znáte. Chtějí udělat naší planetu lepší pro mě, pro vás, pro naší další generaci. Jmenuji se Mel - Meloun, je mi 22 měsíců, o životě vím prdlajs, ale ráda bych, abyste jim pomohli. Přijďte se za nimi podívat a utratit nějakou korunu za věci do pytlíku, nebo ještě lépe do vlastních nádob. Abych se za pár let probudila s vědomím lepších zítřků. Vědomím, že i máma s tátou se zasadili o zemi bez odpadu. O lepší budoucnost nás všech. Buďte u toho!

Na viděnou u Melouna!